František Drtikol

"Postůj, poutníče hledající, a ztiš svou mysl - postůj ty, jenž hledáš původ svého já a tážeš se po smyslu svého života - toto hledání je staré jak lidstvo samo. A jsou to otázky naléhavé!

Budhistické a jógové učení je řeší cestou do svého nitra, cestou introspekce, neboť jen zde je podstata jsoucna." (Evžen Štekl, Síla moudrosti)

František Drtikol (1883 - 1961) se narodil v Příbrami v rodině drobného obchodníka. Po studiích na místním gymnáziu se zde vyučil fotografem ve fotografickém ateliéru Antonína Maltase. Významným krokem pro jeho další rozvoj bylo studium na odborné fotografické škole Lehr und Versuchsanstalt für Photographie v Mnichově v letech 1901 až 1903. Po jejím ukončení získával zkušenosti v ateliérech v Německu, ve Švýcarsku a v Čechách. V roce 1907 založil v Příbrami svůj první vlastní fotografický ateliér, jehož provoz ovšem z finančních důvodů musel po třech letech ukončit. V roce 1910 si otevřel nový ateliér v Praze ve Vodičkově ulici. Zde se specializoval na portrétní fotografii a brzy dosáhl v tomto oboru značného uznání.

Od svého příchodu do Prahy se věnoval duchovním naukám, józe a především budhismu. Prováděl meditační praxi a studoval staré texty, jež později také přeložil do češtiny. Jako první přeložil do češtiny nejen mnohá díla klasického budhismu, mahájánová a vadžrajánová, ale také díla taoistická a například i množství upanišád, Šankaru, Eckhartda a další. Jako vůbec první u nás sám prakticky zabýval tibetským budhismem, který také učil a překládal. V roce 1911 se jeho společníkem stal Augustin Škarda. Jejich firma nesla název Drtikol a spol. a fungovala i během první světové války, kdy byli oba odvoláni do vojenské služby. V roce 1921 Škarda z firmy odchází, ale již v roce 1920 se firma vrací k názvu Drtikol.

Drtikolovu tvorbu inspirovala i jeho první žena Ervína Kupferová, výrazová tanečnice, která vystupovala v Národním a Vinohradském divadle. Byla Drtikolovým modelem od roku 1919 a jeho ženou v letech 1921 - 1926. Již od roku 1911 se Drtikolovy fotografie začínají objevovat na fotografických výstavách v Čechách a o několik let později i v zahraničí. Ve stejném období začínají významné české i světové časopisy publikovat jeho dílo. Ve 20. a 30. letech 20. století byl nejznámějším českým fotografem, uznávaným i v zahraničí.

Po roce 1935 se opět vrátil k malbě a plně se věnoval duchovním naukám, především pak budhismu, a svým žákům. Dodnes je označován za patriarchu českého budhismu. V roce 1948 se na základě své malířské tvorby stal členem Svazu československých výtvarných umělců. Prvořadým jeho zájmem v té době však bylo studium filozofie a to jak západní tak východní a meditativní život.

Život v datech

3. 3. 1883 narozen v Příbrami

1894-1898 studuje nižší gymnázium

1898-1901 vyučení v ateliéru Antonína Mattase

1901-1903 studium fotografické školy (Učební a výzkumný ústav pro fotografii) v Mnichově

1903-1904 pracuje jako asistent v několika fotoateliérech v Německu, Švýcarsku a Čechách

1904-1907 vojenská služba

1907-1909 po návratu provozuje neúspěšný Ateliér pro moderní fotografii v Příbrami

1910 počátek jeho pražského fotografického působení - bytový ateliér

1911 vydává s Augustinem Škardou album Z dvorů a dvorečků staré Prahy

1912 vznik fotoateliéru Drtikol a spol. (portrétoval mj. Masaryka, Beneše, Janáčka, Muchu, Destinovou, Demla, Sovu, Machara, Jiráska, Suka, Martinů, Vojana, Gorkého, Valéryho, Thákura) na nároží Vodičkovy a Jungmannovy ulice č. 730; společník Augustin Škarda; ateliér se stává centrem uměleckého dění Prahy

1913-1918 dvoří se Elišce Jánské, z války jí píše množství dopisů (r. 2001

vydaných knižně nakladatelstvím Svět)

1914-1918 Drtikol je nasazen na frontu, ateliér je pod Škardovým vlivem; Drtikol v této době nefotografuje, zabývá se především kresbou a píše

1917-1925 v ateliéru pracuje fotograf Jaroslav Rössler, člen avantgardního uměleckého spolku Devětsil - silný vliv na atmosféru v ateliéru

1919 od tohoto roku se Drtikol již výhradně věnuje fotografii

1920 žení se s Ervinou Kupferovou

1921 narození dcery Erviny

1921 rozchod s Augustinem Škardou

1922 první samostatná výstava v Uměleckoprůmyslovém muzeu

1925 cena Grand Prix na Mezinárodní výstavě moderního dekorativního a průmyslového umění v Paříži

1926 rozvod s Ervinou Kupferovou, ta odjíždí do Ruska do angažmá Charkovského divadla (vrací se r. 1933, dcera se s otcem setkává až v 50. letech, a to pouze několikrát)

1928 na konci roku dosahl nirvány = poznání. V jednom dopise o tom píše:

"A byl jsem vše a vše jsem žil, právě (proto), že jsem byl absolutní

Nic." Jeho žák, František Hein, se ho na to po mnoha letech ptá:

"Kdy jsi Toho dosáhl plynule? A Fráňa odpovídá: Myslím, že to bylo v

devětadvacátém a stalo se mně to na Václavském náměstí. A už To

neodešlo..."

1930 vznikají jím diktované zápisky Oči široce otevřené věnované fotografickému umění

1930-1935 ateliéru se příliš nedaří, Drtikol pořádá kurzy pro fotoamatéry

1935 prodává ateliér, stěhuje se do ústraní pronajaté vily na Spořilově, věnuje se malířství, meditaci, duchovním vědám, překladům, učení

1938 vychází jeho fotografická monografie Žena ve světle (46 aktů)

1939-1942 Drtikol postupně předává své fotografie a kresby (více než 5000) do muzejních sbírek

1942 podruhé se žení - s Jarmilou Rambouskovou, svojí žákyní

1944-1961 k němu dochází jeho žák Evžen Štekl, jemuž se jako jedinému z žáků

povedlo zachovat učení svého Mistra a předat je dalším žákům. Díky němu a jeho žákům dnes můžeme poznat Drtikolovo učení -

Budhistickou kundaliní jógu v nezměněné podobě.

1945 vstupuje do KSČ

1945-1946 krátce se vrací k pedagogické činnosti (externí pedagog na Státní

grafické škole v Praze)

1959 umírá mu manželka; jeho zdravotní stav mu nedovoluje samostatný pohyb, je upoután na lůžko a odkázán na pohyb pouze na vozíku; po smrti manželky se o něj stará Anna Soukupová, jeho poslední žačka

1961 Drtikol vědomě odchází

Dílo

Drtikol se proslavil jako fotograf portrétů a aktů, jeho dílo je však mnohem širší. V roce 1911 vydal album 50 olejotisků Z dvorků a dvorečků staré Prahy, kde zachytil krásu mizejících pražských zákoutí. Ve své tvorbě ovlivněné pozdní secesí, zprvu zasahoval do svých fotografií a pomocí retuší či domalováváním pozadí je dotvářel. V pozdější době se přiklonil k takzvané čisté fotografii a výsledný obraz tvořil pouze pomocí světel a rekvizit ve svém ateliéru. V posledním období své fotografické tvorby se odklonil od fotografování živých modelů a vytvářel stylizované papírové postavičky, jejich fotografovaní mu lépe umožňovalo realizovat jeho představu výsledného obrazu. Významným prvkem Drtikolovy fotografické tvorby bylo používání ušlechtilých tisků. Pro dosažení maximálního výtvarného účinku kromě používání gumotisku, uhlotisku a olejotisku experimentoval Drtikol s mnoha dalšími technikami, které ho vedly k vývoji vlastní patentované techniky půltónové fotolitografie.

Fotografické dílo v datech

rané stadium vliv piktorialismu

1907-1909 za působení v Příbrami vznikají kromě portrétů a aktů také krajinářské studie a soubor z příbramských dolů na stříbro

poč. 20. stol. akt - uplatňoval zásahy do negativu, malovaná pozadí, používá ušlechtilé tisky; ženy měly podobu jak zasněných víl symbolismu s radostným prožitkem života a erotiky, tak osudových žen, v nichž se mísila symbolika sexu a smrti

Po roce 1921 akt - členění plochy ve formě stínů a dekorace geometrických tvarů, melancholie je vystřídána dynamikou a akcí (tanečnice), místo ušlechtilých tisků používá více a více bromostříbrné fotografie

Po roce 1925 desítky zásadních děl, skrývajících se pod prostými názvy Studie, Akt a Kompozice (zahrnují i několik mužských aktů); v závěru desetiletí vznikl soubor fotografií s jednotným názvem Krok a k obdobně radikálním dílům patří kompozice s provazy; řada fotografických studií, které nebyly určeny k veřejné prezentaci - jsou mezi nimi i experimentální pohybové studie, související s pokusy o filmový záznam aktů; některé fotografické studie pracovaly i s několikanásobnou expozicí

závěr 20. let Drtikolovy životní priority se změnily, stále více se přikláněl k osobní duchovní cestě, byl unaven z ateliérové práce, špatné ekonomické situace podniku - to vše mělo vliv na Drtikolovo fotografické dílo stále více se zaměřující na subjektivní autorovu výpověď o tom, co znamená „žít Boží myšlenku"; práce tohoho období je řazena do kontextu imaginativní linie českého umění 30. let 20. století. Tehdy vznikl klíčový soubor Svět duše.

1931 odpoutal se od živých modelů, věnoval se symbolickým námětům za použití neživých figur, případně vystřižených fotografií za rafinovaného použití světla, jde o naprostý protiklad k dosavadní tvorbě, Drtikol sám označuje tato díla jako „fotopuristická"

1935 rozprodal pražský ateliér a ukončil fotografickou tvorbu

Právě v roce 1935 začíná na Spořičově žít Fráňa Drtikol svou novou etapu. Etapu mystika, učitele. Zde vznikají krásné malby, plné mysticismu a celá jeho umělecká tvorba je plná vnitřního vědomého života a moudrosti.

Přicházejí žáci a mnoho zajímavých osobností např. Dr. L. Procházka, K. Wainfurther. Ne všichni chápou jeho učení, někteří se již neobjeví, někteří zůstávají.

V té době byl Fráňa překladatelem mnoha textů, jak budhismu, tak i tantrické jogy, kterou sám se svými žáky praktikoval.

Na závěr úryvek z knížky Evžena Štekla - jeho posledního žáka:

„Když jsem se po letech díval, proč jsem potkal Drtikola, došel jsem ke společnému jmenovateli souhrnu příčin, byla to velká touha po poznání pravdy, a tím i smyslu života. Později jsem našel jednu zajímavou větu v Evangeliu srí Rámany Maharišího, kde v 7.kap.o nalezení guru je psáno - Člověk touží po pravdě více než po splnění světských přání."

Když vzpomenu na svého gurua, jsem naplněn nevýslovnou vděčností, láskou a obdivem k velkému Arahatu - Mudrci, který se na této úrovni jmenoval František Drtikol.


Děkuji Andrea Smékalová - Andreajoga